Panašované "variegátní" pokojové rostliny

Vše, co potřebujete vědět o panašování

Není novinkou, že rostliny obsahují pigment chlorofyl, díky kterému nejen že získávají svou zelenou barvu, ale také díky němu skrze fotosyntézu čerpají energii pro svůj růst a existenci. Pigmentů se v rostlinné říši nachází hned několik, avšak mezi velmi populární patří bílé tzv. panašování neboli variegace. A právě panašování a variegátním rostlinám se věnuje tento článek. 

Panašování neboli variegace

V rostlinné i zvířecí říši je variegace či panašování odchylkou od obvyklého zbarvení. Panašováním tak označujeme části rostlin, které ztrácejí svou obvykle zelenou barvu, místo které se objevují světle bílé nebo nažloutlé až žluté odstíny. Světlé zbarvení je přitom výsledkem úbytku nebo úplného chybění chlorofylu - zeleného barviva. To sebou nese mimo atraktivní a nevšední zbarvení i pár specifických “problémů”, se kterými se panašované rostliny často potýkají. Než se však budeme věnovat konkrétním dopadům bílé variegace, prozkoumáme trochu té historie a teorie okolo…

Vznik a druhy variegací

Variegace může být způsobená genetickou poruchou (genovou mutací) či virem, fyziologickým poškozením rostliny nebo umělým genetickým upravením. V přírodě se mohou běžně vyskytnout rostliny s panašováním, které je způsobeno přirozeným vývojem nebo genetickou poruchou a mutací. Vzhledem k atraktivitě nevšedního vzhledu se však panašování rostlin podařilo vyvolávat i umělou - laboratorní cestou. Jaký je v nich rozdíl?

Přírodní variegace

Jedná se o variegaci, která vzniká přirozeně. Může jít o genovou mutaci, která se u rostliny objeví “náhodou” nebo i záměrně. V případě náhody se na panašování nahlíží jako na “nemoc”, která může negativně ovlivnit životaschopnost rostliny (méně chlorofylu může znamenat méně energie pro přežití). Avšak bílé zbarvení může rostlinám také poskytnout určité výhody - některé rostliny jsou díky svému panašování častěji opylovány, a to v některých případech i za tmy. Rostliny mohou panašování a různé pigmentové vzory využít i jako ochranu či kamufláž před zvířaty. Ale pozor, může zde například platit i pravidlo přírody - vše, co je odlišné nebo barevné, je jedovaté a nevhodné ke konzumaci. 

Zajímavost: Pokud je slovo variegata psané na druhém místě latinského názvu rostliny, mělo by odkazovat na přirozeně se vyskytující variegaci - tzv. že rostlina své panašování získala ve volné přírodě. 

Umělá variegace

Tato variegace vznikla díky vnějšímu zásahu, například člověka - v případě pokojových rostlin především za účelem zvýšení jejich atraktivity. Využívá se několik postupů od křížení po chemické vyvolání zbarvení. Od zvoleného postupu se může následně odrážet rozsáhlost i “trvání” vyvolaného panašování. 

Foto: List panašované Monstery Albo Variegata

Panašované rostliny

Nyní už víme, že panašování může být jak přirozeně tak i uměle vyvolané netypické zbarvení rostliny. Ve volné přírodě však existují druhy, u kterých jde o zcela běžnou záležitost a stejně tak i druhy, u kterých jde o vzácnou odchylku. Na základě příslušnosti rostlin do těchto dvou skupin se pak odvíjí i různé cenové nabídky na trhu.

Pokud se jen trochu zajímáte o svět pokojových rostlin, jistě Vám neutekly tyto velmi populární panašované druhy jako Monstera Albo Variegata a Monstera Thai Constellation (vzácnější odrůda s krémovým zbarvením). První zmíněná rozhodně spadá do skupiny vzácných pokojovek, avšak je pořád dostupnější, než ještě vzácnější “thajka”. Nejnovějším hitem se pak stala panašovaná Monstera Monkey mask.

Dalšími oblíbenými albíny jsou pak druhy philodendronů (Philodendron white princess - běžnější nebo vzácnější Philodendron White knight či wizard) nebo také Syngonium Albo variegata nejrůznější druhy hoyí (voskovek).

Panašované jsou však i další rostliny, které můžete najít i v naší nabídce na e-shopu. Mezi naše oblíbence patří fikusy Tineke nebo Triangularis variegata, panašovaný svícník, ibišek anebo panašovaný lopatkovec.

Foto: Ficus Tineke

Specifická péče a “problémy” u panašovaných rostlin

Jelikož je panašování spojeno s úbytkem chlorofylu, mohou být variegátní rostliny v porovnání s klasicky zelenými náročnější. Neznamená to však, že by vyžadovaly extrémní péči - takovou budou vyžadovat spíše sběratelské a raritní kousky, jakým je například dříve zmíněná Monstera monkey mask variegata.

Rostliny jsou stejně jako my lidé odlišné, některé mohou být náchylnější a citlivější, jiné naopak velmi odolné - nehledě na své zbarvení. Ovšem v souvislosti s variegací platí, že pokud chcete mít krásnou a co nejvýrazněji panašovanou rostlinu, je třeba se o její panašování starat. 

Světlo

Obecně můžeme říct, že se panašování na rostlině spíše udrží výrazné, pokud má rostlina dostatek světla. Tento fakt můžeme obhájit tím, že čím více světla rostlina dostává, tím spíš omezený počet chlorofylu vytvoří dostatečnou energii. Ve stínu je méně slunce a tím se vyrobí i méně energie. Z tohoto důvodu se při nedostatku světla panašování vytrácí a zmírňuje. V zimním období, kdy je přirozený úbytek denního světla, můžeme přirozený zdroj nahradit pomocí speciálních žárovek.

Pozor: na druhou stranu si ale musíme dávat pozor na přímé světlo, které by mohlo bílé části rychle spálit a vytvořit na nich nežádoucí a nevzhledné hnědé skvrny. Mnoho pěstitelů udělá zásadní chybu, že takovou rostlinu umístí na plné slunce a rostlina rychle odejde. Pokud takovým rostlinám chceme dopřát slunce, ale bez úmrtí zvažte spíše severozápadní až severní stranu oken, kdy je slunce nejslabší a na rostlinu bude svítit cca 2-3 hodiny.

Zálivka

Panašované rostliny jsou také náchylné na správnou a vyváženou zálivku. Vzhledem ke sníženému obsahu chlorofylu (a sníženému příjmu energie) rostliny obyčejně pomaleji rostou a tudíž i vodu vstřebávají pozvolna. Je tedy pravděpodobné, že budou potřebovat jinou pravidelnost a objem zálivky, než ostatní zelené rostliny. 

Pozor: panašované rostliny můžeme snadno přelít nebo naopak usušit - obojí má za následek poškození listů a tím i celé rostliny. V souvislosti se zálivkou musíme být také opatrní s hnojivem - přehnojení taktéž může zanechat listy poškozené.

Vlhko

Panašování obecně potřebuje vyšší vzdušnou vlhkost, aby bílé části bez chlorofylu zůstaly co nejdéle živé. Je vhodné proto rostliny (především ty vzácnější) pěstovat například ve skleníku, kde jim můžeme zajistit jak vlhko, tak i teplo nebo pořídit domácí zvlhčovač vzduchu.

Pozor: u panašovaných rostlin není vhodné zvyšovat vlhkost rosením. Je to z toho důvodu, že kapky, které rozprášíme po listu, mohou zanechat hnědé fleky na bílých částech listů. Spíše než rosit můžeme listy otírat vlhkým hadříkem - nejlépe však poslouží zmíněný skleník - vyšší vhlkost.

Foto: Typický nešvar hnědých skvrn a odumírání listu.

A teď ty nejčastější nešvary…

Panašování je pigmentová odchylka, která sebou bohužel přináší určité specifické problémy, o kterých už se ale tolik nemluví. Co je tedy dobré mít na paměti a na co je vhodné se psychicky dopředu připravit při pořizování panašovaných pokojových krásek?

Hnědnutí a schnutí listů: už jsme zmínili doporučenou péči, kterou panašování vyžaduje. Avšak hnědnutí a schnutí listů - především těch panašovaných částí - je bohužel i přirozeným koloběhem života variegátních rostlin. Co to znamená? 

Už několikrát zde zaznělo, že je panašování způsobeno nedostatkem chlorofylu. Díky tomu rostlina přijímá méně energie. Pro rostliny je přitom přirozené se takových částí, které ji oslabují, časem zbavovat ve prospěch vlastního přežití. Bílé části tak mohou přirozeně odejít ve prospěch dalšího růstu rostliny. 

“V tom je však to pravé kouzlo panašovaných rostlin - je to vlastně zázrak, který je třeba si pořádně vychutnat, než pomine. Některé rostliny mohou být krásně panašované dlouho, jiné chvíli. Mohou nám tak připomínat přirozený koloběh života a zároveň nás učit těšit se z přítomných okamžiků.”

Revertování, “Half-moon” a “Ghost” senzace: jedná se o extrémní úkazy v souvislosti s panašováním. První může být okamžitým zklamáním, ten poslední zklamáním opožděným. Co tedy znamená, že rostlina revertuje, tvoří “half-moon” nebo se z ní stane “ghost”?

Revertování

Svým způsobem se taktéž jedná o přirozený jev, kdy se rostlina postupně “zbavuje” panašování - čili dochází k vymizení variegace. Tento jev může nastat u jakéhokoliv zbarvení, přitom bílá není výjimkou. 

Revertování můžeme preventivně oddalovat dodržováním vhodné péče o panašované rostliny - především díky zajištění vhodných světelných podmínek. Avšak i přes dostatečný zdroj světla může revertování nastat. Každá rostlina má jinak silnou genetickou výbavu a v případě slabých variegátních genů může postupem času a růstu rostliny panašování ustoupit. 

První pomoc: pokud se nechcete jen tak bez boje panašování na své pokojovce vzdát, můžete zkusit rostlinu seříznout - klasickým řízkováním odejmout revertovanou část (a vypěstovat si klasickou zelenou odrůdu pokojovky, která třeba časem zase překvapí) a doufat, že se panašování objeví s novým růstem.

Foto: Typická half-moon variegace u Syngonia Albo variegata

Half-moon

Jedná se o velmi atraktivní způsob variegace, kdy je list rostliny přesně z poloviny bílý (nebo jinak pigmentovaný) a z druhé poloviny zelený. Vzhledově jde opravdu o zajímavou podívanou, ovšem z hlediska genetiky a budoucnosti panašování jde o hraniční stav - další růst totiž může být buď revertovaný, opět různě panašovaný nebo přejde do varianty “Ghost”.

Pozor: v souvislosti s nejasnou budoucností “Half-moon” variegací je vhodné být opatrní při řízkování a rozmnožování rostlin právě v části “Half-moon”. Proč? Je to jednoduché. Pokud máme “Half-moon” řízek, kdy je polovina stonku a listu bílá a druhá zelená, nový růstový bod se může objevit buď na jedné z polovin nebo přesně mezi. Je to vlastně taková loterie! Vyroste zelená, panašovaná nebo “Ghost” rostlinka?

Ghost

Co je to tedy ten zmiňovaný ghost (z angličtiny “duch”)? Označuje se tím část rostliny, která je zcela panašovaná, tedy například nový, zcela bílý list. “Ten musí být nádherný!” říkáte si, ale pozor! Ne nadarmo se mu přezdívá duch.

Pozor: když rostlina přejde do podoby ducha, vlastně to znamená, že přišla o chlorofyl - svůj zdroj příjmu energie. A to bohužel nevěstí nic dobrého, ba naopak. U takové rostliny se rapidně snižuje doba jejího přežití. Navíc jsou bílé části náchylnější na postupné a přirozené odumírání a přes ideální podmínky nevydrží věčně.

"Pamatujte si: čím víc panašování, tím déle všechno rostlině trvá. "

První pomoc: “Ghost” může být velmi atraktivní, o tom žádná. Ale taky nebezpečný. Pokud nechceme rostlinu příliš vysilovat takovým náporem bílé bez chlorofylu, můžeme ji opět pomoci rozmnožením pomocí řezu. Bílou část můžeme na nějaký čas zachovat a kochat se (nebo si udělat hezké fotky) a následně ji seříznout a počkat, jestli rostlina vytvoří další růst alespoň s nějakou zelenou a životaschopnou částí. 

Za krásu se musí trpět aneb na hezké se vyplatí si počkat!

Protože toho bylo docela dost, je čas na stručné shrnutí toho, co je vlastně nejdůležitější:

• Panašované rostliny v bílých částech postrádají chlorofyl - tyto části tak nemohou fotosyntetizovat a vyrábět pro rostlinu energii. Panašování tak může (ale nemusí) rostlinu oslabovat.
• Z nedostatku chlorofylu vyžadují tyto rostliny trochu svědomitější péči, která panašování podpoří a udrží.
• Vlivem nedostatku chlorofylu taktéž rostliny déle a hůř koření a rostou - nejvhodnějším způsobem množení je tak metoda “air-layering”, která snižuje riziko hniloby a zničení čerstvých řízků.
• Jelikož je panašování u některých druhů vzácné, rostou tyto druhy na ceně - to ale většinou také souvisí se zvýšenou náročností na péči.
• Panašování se může přirozeně vytratit = revertovat nebo naopak vytvořit tzv. “Ghost” (ducha) - zcela bílé zbarvení.

Mgr. Jana Beránková