Nejčastější škůdci pokojových rostlin

Nezvaní hosté aneb vše, co potřebujete vědět o škůdcích

Největším postrachem pěstitelů pokojových rostlin jsou smutné pokojovky. Zplihlé listy svěšené k zemi, flekaté nebo zažloutlé skvrny na listech - prostě katastrofa. Jako první se nám honí hlavou: “určitě musí být přelitá!” To však není vždy pravdou. V následujícím textu Vám představíme několik základních informací o škůdcích pokojových rostlin, jak je rozeznat a také jak s nimi zatočit a uchránit tak své pokojovky před záhubou!


Nejčastější metody hubení škůdců

Škůdců existuje několik druhů, kdy každý z nich vyžaduje trochu jiný způsob hubení. Obecně však můžeme představit postup podobný první pomoci, který se v rámci hubení škůdců používá. Jedná se o:

  • Důkladné umytí rostliny mýdlovou vodou
  • Použití postřiku nebo parazitických hlístic určených na konkrétní škůdce

Opravdu důkladné a precizní umytí všech částí rostliny (včetně listů a stonků) mýdlem a vodou můžeme využít téměř vždy nehledě na druh škůdce. Jde o poměrně jednoduchou a přitom efektivní metodu, jak se škůdců zbavit, pokud jich na rostlině ještě nebylo mnoho. Tento postup bychom mohli nazvat jako první rostlinnou pomoc, která ve většině případů opravdu funguje!

Někteří škůdci jsou ovšem vytrvalí a houževnatí, které ani voda s mýdlem nezastraší. Na takové se pak vyplatí sáhnout po chemickém přípravku, nejčastěji ve formě postřiku. Na trhu jich existuje spousta - mnoho různých značek a druhů pro nejrůznější typy škůdců. Opravdu se tedy vyplatí dokázat škůdce rozeznat a správně identifikovat. 

Oba představené postupy je vhodné opakovat v týdenním intervalu, dokud si nejsme jistí, že jsme škůdce úspěšně zahubili.

Je důležité ještě zmínit, že čím dřív škůdce odhalíme, tím spíš své rostlinné poklady uchráníme před zkázou! Také zde platí známé rčení, že kdo je připraven, není překvapen. V boji proti škůdcům totiž pomáhá také včasná a pravidelná prevence.


Prevence, základ úspěchu

Škůdci se nejčastěji množí v zimním nebo letním období. V zimě jim v domácích podmínkách vyhovuje suchý vzduch z topení, v létě se zase množí díky častějšímu větrání. Je však jasné, že to není podmínkou a na škůdce můžete narazit téměř kdykoliv - prevence se proto doopravdy vyplatí. Jak na to? Zde je pár tipů.

1. Prověrka: pokud si novou rostlinu vybíráte osobně, je vhodné ji pořádně prohlédnout, jestli nenese znaky napadení škůdci. Vždy se snažíme vybírat hezké, zdravě vyhlížející rostliny, které mají hezké a zdravé kořeny.

2. Zavedení karantény: koupili jste si nebo dostali jste novou pokojovku? Gratulujeme, ovšem s jejím seznámením se s ostatními členy vlastní džungle chvíli vyčkejte. Nikdy nevíte, co se ukrývá ve hlíně nebo na rostlině, někteří parazity totiž nemusí být na první pohled vidět. Doporučuje se proto zavést systém karantény, alespoň na týden, ideálně však na čtrnáct dní. Nové nebo i podezřelé pokojovky, které vzbuzují podezření, že by mohly být napadeny, odstavíme od ostatních kytek. Ideální je mít pro tyto potřeby volný jeden karanténní pokoj tak, aby “infekční” rostliny nemohly nakazit ty zdravé a přitom příliš nestrádaly. Takové pokojovky totiž pořád vyžadují péči, na kterou jsou zvyklé spolu se sluníčkem a zálivkou.


Nemáte možnost karantény? Nevadí, známe fígl!

Zábal: pokud nemáte možnost karanténního pokoje, můžete si pomoct zábalem! Napadenou pokojovku nejprve pořádně ošetřete způsoby, které se vám zamlouvají nebo je máte osvědčené a pak ji zavřete do neprodyšného sáčku. Skvělými pomocníky jsou velké pytlíky se vzduchotěsným uzavřením. Tento fígl nefunguje jenom jako izolace, ale také se vytvoří něco jako skleník, ve kterém se zadržuje vlhkost - a tu většina škůdců příliš nemusí! Takový zábal je pak třeba pravidelně kontrolovat a vždycky na chvíli umožnit výměnu vzduchu. 

1. Pravidelná hygiena: během pandemie vidíme všude upozornění na častější mytí rukou. Přesně to si žádá i prevence u pokojovek. Častým otíráním listů od prachu nebo sprchováním rostlin ne příliš studenou vodou a ne příliš silným proudem udržuje rostliny a jejich přirozené ochranné bariéry v kondici. Na takto ošetřovaných rostlinách se škůdcům málokdy zadaří.

2. Kontroly: je čas hromadného zalévání nebo se jen tak kocháte svou zelenou džunglí? Tak přesně tyto momenty jsou jako dělané pro kontrolu pokojovek. Pořádně si prohlédněme listy z obou stran, jestli si náhodou něčeho podezřelého nevšimneme. Včasné jednání nám opravdu ušetří nervy, pokojovku a možná i peníze za případné přípravky.

Když jsme si řekli, jak obecně předcházet napadení pokojovek škůdci a jak zahájit první pomoc při známkách nevítané invaze, je vhodné si alespoň stručně představit ty nejběžnější domácí škůdce, se kterými se můžeme setkat. Jak je tedy rozeznáme a jak nad nimi můžeme vyzrát?

 

Foto: Smutnice nachytané na lepové desce u rostliny

 

Smutnice

S černými, poměrně otravnými malými muškami se setkal snad každý. Smutnice můžeme označit za nejběžnější škůdce pokojových rostlin, které při přemnožení znamenají problém i pro samotné pěstitele - nikomu se nelíbí pokoj plný mušek. Smutnice si domů většinou přineseme v substrátu, ve kterém se jejich larvy živí organickou hmotou, ale bohužel i kořínky rostlin. Pokojovky se pak zdají být smutné, mohou usychat a vadnout. 

Nad smutnicemi můžeme vyhrát buď zařazením “období sucha”, kdy necháme všechny substráty rostlin, které jsou muškami napadené, pořádně proschnout nebo do boje nasadíme parazitické hlístice. Dospělé mušky můžeme účinně pochytat také pomocí žlutých lepových desek. Více o smutnicích a typech jak s nimi zatočit se můžete dočíst v našem článku zde

 

Foto: Svilušky vytvářející pavučinu kolem rostliny

 

Svilušky

Svilušky jsou jedním z nejodolnějších druhů škůdců, kteří se rychle množí a tím pádem dokážou napáchat značné škody na svých rostlinných obětech. Tito malí roztoči se dorůstají délky kolem půl-milimetru, takže jsou často pouhým okem nepostřehnutelní. Nejčastější druhy jsou bílé barvy, existují také červeno-oranžoví až černí. Milují sucho a teplo, proto se nejčastěji objevují v zimě nebo v létě. 

Svilušky se shlukují na listech rostliny, které postupně vysávají. Ve vysáté tkáni po těchto breberkách zůstávají vzduchové bublinky, díky kterým mohou mít napadené listy nádechy stříbrné. Častým poznávacím znamením, kromě rychlého chřadnutí rostliny (bílé, žluté nebo černé skvrny na listech), jsou drobné ale husté pavučiny, které za sebou svilušky nechávají. 

Vypadá vaše pokojovka nemocně, má zvadlé a flekaté listy? Jsou kolem nich nebo u stonků vidět pavučinky a jakoby pohybující se barevné tečky? Pak máte co dočinění právě se sviluškami! Pozor - nejčastěji je najdeme schované na spodní straně listů.

Jelikož se svilušky opravdu rychle množí a páchají velké škody, je třeba být rychlejší! Rostlinu na zasažených místech umyjeme, zbavíme se viditelných dospělců (pohyblivých teček) a v tomto případě radíme rovnou zahájit (i preventivně) protiútok chemií. Vhodnými přípravky jsou např. Vertimec nebo Substral Careo koncentrát. Na pomoc v boji proti sviluškám můžeme povolat i dravé roztoče Typhlodromus pyri (T-PYRI), kteří jsou jedni z nejefektivnějších bojovníků s roztoči! V přírodě sviluškám odolávají například berušky nebo vosičky. V případě využití dravých roztočů nebo zakoupeným postřikem se řídíme přiloženými návody pro správnou aplikaci. 

 

Foto: Třásněnky s mladými. Povětšinou zespoda listu nebo v páždí listů

 

Třásněnky

Dalším savým hmyzem, který dokáže pokojovou džungli pořádně potrápit, jsou třásněnky. Jedná se o drobné a úzké broučky tmavě hnědé až černé barvy, kterým v dospělosti mohou narůst křídla. Nejen, že rostliny poškozují sáním šťáv, ale jsou také nebezpečnými přenašeči virů, které taktéž mohou rostliny zahubit. Třásněnky napadají především nové výhonky a mladé listy či květy, což způsobuje jejich deformovaný růst. Narozdíl od roztočů může na tyhle breberky upozornit jejich trus, který za sebou na listech zanechávají (drobné černé skrvnky a kapky). 

Třásněnek se můžeme zbavit pomocí včasné první pomoci a následné péče. Pro větší efektivitu můžeme využít i modrých lepivých desek - stejné, ale žluté se používají při hubení smutnic, třásněnky však přitahuje právě modrá barva. Podobně, jako při boji proti sviluškám, můžeme nasadit posily v podobě dravých roztočů T-PYRI nebo sáhnout po přípravcích určených k hubení třásněnek.

 

Foto: Červci na spodní straně listu

 

Červci

Dalším hmyzem, který si pochutnává na šťávách rostlin, jsou červci. Jedná se o bílé oválné a chlupaté broučky. Červci patří mezi velmi odolné škůdce, protože je jejich tělo pokryté štítem z vosku, který sami vylučují. Červce nejčastěji objevíme v úžlabí listů, na těžko dostupných místech jako v záhybech listů nebo dokonce na kořenech pod zemí. Není proto jednoduché si jich hned všimnout! Mezi nejčastější oběti červců patří orchideje, sukulenty a hoye. Přisávají se na listy nebo stonky rostlin a vysávají rostlinné šťávy. Červci zároveň patří mezi významné škůdce, mimo jiné i z toho důvodu, že se využívají k zisku barviv využívaných v kosmetice a textilním průmyslu. 

Červce můžeme na rostlinách poznat podle chřadnutí rostliny nebo medovice, kterou za sebou zanechávají. Jedná se o lepkavou tekutinu. Mnohem častější však je, že si na rostlině všimneme bílých, jakoby vatovitých shluků, které červci taktéž vytvářejí. 

Pokud si všimneme bílých larev červců, které ještě nemají zcela vyvinutý štít z vosku, můžeme na tyto breberky využít staré dobré metody mýdla a vody a běžných postřiků. Pokud se však červcům podařilo schovat a dospět, jejich štít je pravděpodobně vůči těmto metodám ochrání. Máme ovšem další fígl, který červci jen tak nerozdýchají - líh!

Efektivní metodou, která nevyžaduje speciální postřik, je zbavení se červců pomocí lihu, případně smícháním lihu s vodou. Tekutinu můžeme na infikovaná místa na rostlině nanést buď pomocí smotků do uší nebo za použití obyčejného štětce. Při kontaktu s lihem se červci prostě rozpustí. Využití smotků nebo štětce přitom zaručuje, že se líh dostane na všechna místa, kam se například postřiky dostat nemusí a červci neuniknou. Postřik Substral Careo je také účinným hubičem červců.

“Já se s červci poprvé setkala na kolejích, kde jsem si v dobré víře přivezla svou oblíbenou Hoyu Eskimo. Našla jsem na ní bílého chlupatého broučka a vyděsila se, že s sebou nemám žádné přípravky. Našla jsem na internetu rady ohledně lihu, využila vodku, kterou měla spolubydlící v ledničce a při kontaktu s ní se ten bílý škůdce prostě rozpustil. Fakt mě to překvapilo, jak jednoduché to bylo. Naštěstí jsem další červce na Hoye neobjevila a rostlina se těší výbornému zdraví!”

Po zjištění, že je vaše pokojovka napadená červci, je po vhodné intervenci zařadit na seznam i co nejdřívější přesazení. Jak jsme psali dříve, červci se mohou uchovávat v zemině a po nějakou dobu bez odhalení poškozovat kořeny. Přesazením a prohlédnutím kořenů se pak vyvarujeme nemilému překvapení a “z mrtvých vstání”. 

 

Foto: Puklice přichycené na stonku rostliny

 

Puklice

Toho nejodolnějšího rostlinného lotra jsme si nechali nakonec. Puklice - to je postrach všech pokojovek. Jedná se o hmyz ze stejného řádu jako jsou červci, který se taktéž na rostlinu přisaje a je zároveň chráněn svým ochranným štítem, který pokrývá celé jejich tělo. Na pokojovkách je objevíme jako vypouklé kulaté skvrny, které jsou pevně přilepené ke stonkům a listům. Podobně jako červci taktéž vytvářejí medovinu, která mimo jiné umožňuje jednodušší šíření různých chorob. Puklice na rozdíl od ostatních zmíněných škůdců milují jak teplo, tak vlhko a vyskytuje se tak i ve sklenících!

Puklice se od červců liší tím, že se po rostlině volně nepohybují, ale zůstávají přilepené na místě. Jsou tak pevně přisáté a chráněné svým krunýřem, který je chrání před různými postřiky. Podobně jako u červců si můžeme nejprve všimnout chřadnoucí pokojovky. Může se taktéž na rostlině objevit deformace růstu nebo právě samotné puklice. Tyto obrnění škůdci mají zálusk především na dřeviny, jejich oblíbenou obětí bývá Sophora prostrata, ale ve výsledku nepohrdnou snad ničím.

Puklic se můžeme pokusit zbavit mechanickým odstraněním dospělých a přisátých jedinců například pomocí pinzety. Pokud je plocha napadení mnohem větší a tato mravenčí práce tedy nepřipadá v úvahu, je vhodné sáhnout po kontaktních prostředcích určených na puklice (např. Fast M, Mospilan nebo koncentrát Rock Effect). Přirození nepřátelé puklic jsou ve volné přírodě dravé druhy slunéček nebo vosiček, v zimě se jimi mohou živit i sýkorky. Pokud není zbytí, můžeme vyzkoušet i lihovou metodu, která funguje na červce nebo koncentrát Substral Careo v rozprašovači.


Buďte ve střehu!

Nikdo z nás se nechce se škůdci osobně potkat, ale jednou za čas ne nezvaná návštěva prostě může objevit. Je vhodné, abychom s tímto byli smíření a proto se snažili svědomitě dodržovat preventivní opatření a rostliny (především v zimě a jakmile začne být venku opět teplo) pravidelně prohlíželi a kontrolovali. Pokud se nezadaří a škůdce boj o pokojovku vyhraje, mějte na paměti, že nejste ani první ani poslední, komu zlikvidovali součást džungle. A pokud se Vám zadaří, tak si hlavně užívejte sladké vítězství a třeba se odměňte nějakou to pokojovkou :-) !

 

V příštím díle se podíváme na mšice, molice, štítenky, chvostokoky a další...

 

Autor: Jana Beránková

 

 

Napsat komentář

Veškeré komentáře budou před zveřejněním schváleny

Co hledáte?

Košík