Nejlepší tipy na Vánoční dárek. Koukněte na Vánočního průvodce 🎄

Šplhavnice epipremnum a scindapsus

Šplhavnice, šphavník, blázen, pothos/potos, ďáblův břečťan, epipremnum, scindapsus - slyšeli jste někdy tyto názvy? Vsadíme se, že ano! Všechny totiž označují velmi oblíbené, nenáročné a rychle rostoucí pokojovky, které pěstovaly už babičky našich babiček a i dnes jsou, nejen díky novým krásně barevným odrůdám, stále na výsluní.

Většina zástupců rodu Epipremnum se vyznačuje srdčitými lesklými až kožovitými listy, často s barevným panašováním, které vyrůstají z pevných dlouhých stonků se vzdušnými kořeny. Ty dobře prorůstají měkkou oporou v podobě mechové nebo rašeliníkové tyče. Můžeme je také pěstovat v závěsném květináči, v macramé květináči nebo jejich stonky prostě nechat jen tak viset. Tyto rostliny se také dají velmi dobře pěstovat v hydroponii, například v keramzitu. Naproti tomu druhy rodu Scindapsus mají poněkud pevnější listy s nádechem do stříbrna, které se na slunci doslova třpytí. Kromě toho mají ale rostliny z těchto rodů velice podobné nároky na pěstování a péči, proto jim zde věnujeme společný článek.

 

Epipremnum

Tento rod se řadí do čeledi áronovité, společně s oblíbenými philodendrony, monsterami či diffenbachiemi a najdeme zde více než 20 druhů velkých mohutných lián, které objevil a popsal botanik Heinrich Wilhelm Schott v tropické Indonésii a Austrálii již v druhé polovině 19. století. S určením botanického zařazení se pojí dlouhá historie. Snad u žádného jiného druhu pokojových rostlin se tak často neřeší špatné zařazení a špatné pojmenování jako konkrétně u nejznámějšího druhu Epipremnum aureum. Nyní je totiž jediné správné pojmenování opravdu toto. Dříve byl ale zmiňovaný druh popsán jako Pothos aureus, později byl dokonce přeřazen do rodu Scindapsus, ale až skoro o 100 let později byly objeveny dospělé kvetoucí formy tohoto druhu a na základě jejich morfologie proběhlo finální zařazení do rodu Epipremnum. Díky těmto historickým nesrovnalostem se špatné označení jako ‘pothos’ natolik vžilo, že ho lidé často používají dodnes, možná i kvůli snadnější výslovnosti. Vy už ale navždy budete vědět, jak to je správně, že?

 

Foto: Epipremnum Golden, epipremnum Neon, epipremnum Marble Queen

 

Jaké epipremnum vybrat?

Existuje spoustu druhů rodu Epipremnum a všechny spojují krásně barevné výrazné lesklé listy. Nejvíce známý zástupce z této kategorie je zajisté Epipremnum aureum, které má žlutě až zlatě (proto je někdy označována jako varianta golden) panašované listy ve tvaru podlouhlého srdce. Podobná, ale všímavému oku přesto odlišná varianta je Epipremnum Marble Queen. Listy jsou panašovány spíše bíle či světle zeleně a jejich kresba připomíná mramor. Epipremnum Happy leaf má listy opět lehce podobné předchozím druhům, jsou však jakoby zvlněné a bílé či světlé skvrny na listech zabírají více místa. Další krásná a veselá varianta se nazývá Epipremnum Global Green, její listy jsou také lehce zvrásněné, ale oproti Happy leaf je více dozelena. Je však důležité zdůraznit, že veškerá barevnost a míra žíhání se odvíjí podle množství světla, které se rostlině dostane.

Další oblíbená zářivě až neonově zelená varianta je Epiprepremum Neon a bílozelená varianta s drobnějšími listy s názvem Epipremnum N’joy.

U nás na e-shopu jsou také k dostání méně známé raritnější kousky jako třeba Epipremnum Silver Streak, který se pyšní podlouhlými stříbřitě zelenými listy nebo varianta s lehce vykrojenými a bíle panašovanými listy Epipremnum pinnatum variegata. Šípovité listy s nádechem stříbrné barvy najdete i na Epipremnum Cebu Blue a za zmínku stojí i krásná varianta s šípovitými listy, které v dospělosti tvoří i děrování (podobně jako u Monstery), a to Epipremnum Blue Form.

 

Foto: Scindapsus pictus Argyraeus

 

Scindapsus

Rod Scindapsus je také součástí čeledi áronovité (aroidy) a i pro něj platí, že je často zaměňován s výše zmíněných rodem. Rostliny s tímto názvem jsou ale charakteristické svými o něco pevnějšími listy, v paletě barev světle zelené, tmavě zelené a stříbřité. Povrch listu je skoro až sametový a mírně třpytivý. Kresba listů je u jednotlivých druhů velmi podobná, po důkladnějším prozkoumání se ale rozdíly dají spolehlivě určit.

 

A jaký scindapsus je ten nej?

Asi největší listy má Scindapsus pictus Trebi, také nazýván S.p. Exotica, který poznáte i podle světle stříbřitých polí se zelenou středovou linií. Scindapsus pictus Argyraeus má o něco menší, ale roztomile srdčité tmavě zelené listy, které jsou poseté stříbrnými flíčky. Tento druh je velice podobný druhu Scindapsus pictus Silvery Anne, který ale stříbrná pole nemá tak rovnoměrně umístěná a často jich má i větší množství. Nezaměnitelná varianta je nádherný raritnější Scindapsus treubii Moonlight, který se pyšní velkými stříbrnými listy s lehce nazelenalým okrajem a středovou linií listů. Druh, který v tomto rodu poměrně vyniká svým vzhledem, je raritní Scindapsus treubii Dark, který má podlouhlé a výrazně tmavě zelené až černé listy. 

 

Jak o ně pečovat?

Šplhavnice jsou opravdu nenáročné rostliny, kterým se bude dařit na světlém i tmavším místě. S největší pravděpodobností je zvládne udržet naživu kdejaký začátečník. A nejen to! Při troše snahy a občasného rosení porostou doslova před očima. Pokud s rostlinami teprve začínáte, zkuste kromě šplhavnic i další rostliny, které doporučujeme v našem článku pokojovek pro začátečníky



Světelné podmínky

Tento typ rostlin je často řazen mezi rostliny, které mohou být pěstovány v méně osvětlených prostorách. Což je samozřejmě pravda, nicméně fakt, že tam rostliny přežijí, ještě neznamená, že tam budou naprosto spokojené. Pokud rostlinu přemístíte na místo, kde bude moct přijímat více slunečního světla, dočkáte se většího přírůstku a větších listů. V případě barevných panašovaných variant budou listy i lépe a výrazněji vybarvené. Zároveň ale platí, že přímé spalující slunce několik hodin denně jim dobře neudělá. Vždy se snažte napodobovat podmínky, které by měla rostlina v přírodě. V tomto případě si tedy můžete představit, jak roste v tropických deštných pralesích přichycena na stromy či skály. Taky na ni asi nesvítí celý den slunce, no ne?

 

Foto: Nastavitelná rašeliníková tyč vhodná pro všechny šplhavníky i popínavé rostliny. Více informací zde

 

Zálivka a vlhkost vzduchu

I zde platí, že se rostlině snažíme napodobit podmínky její domoviny. V tropickém deštném pralese tedy bude vysoká vzdušná vlhkost. Zkuste si domů pořídit zvlhčovač vzduchu (udělá dobře i vám) nebo alespoň listy jednou za čas postříkejte rozprašovačem. Vlhkost vzduchu ale neznamená vlhkost substrátu! Šplhavnicím opravdu nedělá dobře, když mají přemokřené kořeny. Snadno potom hnijí, listy žloutnou a opadávají, nic hezkého… Určitě nechte substrát mezi jednotlivými zálivkami vyschnout! Budete překvapeni, jak moc suchý substrát tyto rostliny vydrží. O vodu si dokonce samy řeknou, je to patrné hlavně u scindapsusů kvůli jejich tenčím listům. Jakmile potřebují zalít, začnou svoje listy stáčet jakoby do ruličky. Řekneme to ještě jednou, nepřelévejte je!

Vzhledem k tomu, že rostlina roste velice rychle a s mírným zpomalením i přes zimní měsíce, určitě ji v společně se zálivkou podávejte i hnojivo. Neublížíte jí, když hnojit nebudete, ale zároveň se tak ošidíte o krásné velké nové listy.

 

Vhodný substrát

Tyto rostliny nejsou nijak extra náročné na dokonalý substrát, jediné, co je potřeba hlídat, je to, aby byl dobře propustný a kořeny nebyly dlouho vystaveny přemokřené půdě. Výborný je námi vlastnoručně namíchaný substrát pro áronovité rostliny (aroidy).

 

Množení, řízkování a přesazování

Epipremnum a scindapsus jsou vděčné rostliny, které si můžete i snadno namnožit. Řez jim dokonce prospěje, rostlina se tak zahustí a vyprodukuje nové listy tam, kde budete potřebovat. Jak na to, si můžete přečíst v našem detailním článku. Nebojte se a pusťte se do toho.

Naproti tomu ale časté přesazování není vhodné. Tyto rostliny mají rády, když jsou v květináči pěkně natěsno, prokořeněné kolem dokola. Neuspěchejte proto přesazování a dejte rostlině čas.

 

Foto: Epipremnum N'Joy

 

Tipy na zaplněný květináč a hustý vzhled

  • držte se všech výše zmíněných rad, ať se vaší rostlině dobře daří
  • jednou za čas rostlinu zastřihněte, aby se zahustila
  • namnožené řízky můžete přisadit do květináče k mateřské rostlině
  • můžete také zkusit připevnit dlouhé stonky se vzdušnými kořínky k prázdným místům v substrátu. Použijte třeba drátek, postačí i obyčejná pinetka do vlasů. Po čase rostlina sama prokoření a tuto pomůcku budete smět vyndat.

 

S těmito rostlinami určitě nešlápnete vedle. Zkuste si ji pořídit a nebudete litovat. Našimi zákazníky a dalšími pěstiteli jsou také velmi oblíbené podobné rostliny, které se ale řadí do rodu philodendron. Mnoho z nich má totiž velmi podobné listy, podobné barevné provedení a neliší se ani způsobem života. Za zmínku stojí Philodendron scandens, Philodendron lemon lime nebo úžasně vybarvený Philodendron scandens Brasil.

 

Podle mě je epipremnum a scindapsus základní rostlina, kterou by doma měl mít každý pěstitel. Její bujný růst a barevné listy jsou potěchou pro oči. Dávejte ale pozor, ať vám rostliny neokusují domácí mazlíčci (nedej bože děti), je totiž jedovatá. I přes to je to jedna z mých srdcovek, pěstuji je na kokosové tyči, v macrame, i jen tak na polici. Mám už 6 druhů a moje sbírka rozhodně nekončí!

Bětka

 

Autor: Ing. Alžběta Lacinová

 

Napsat komentář

Veškeré komentáře budou před zveřejněním schváleny

Co hledáte?

Košík